Tak jsme se přeci posunuli ve vývoji společnosti kupředu! Od „mamulovských“ pracovních sobot za socialismu, které byly přijímány se všeobecnou nevolí, jsme se propracovali až k „dračím“ pracovním nedělím za kapitalismu, které jsou ovšem přijímány s nepředstíraným nadšením (a žádoucí projevy nadšení jsou namátkou přísně kontrolovány předsedou klubu!). Jak jinak totiž nazvat víkendový krásný a prosluněný den, na který byla vyhlášena navijáková pohotovost? Doba, kdy se Draci svolávali ke společnému létání jako ke koníčku je totiž nenávratně pryč! Nyní výzva předsedy: „… v neděli se vleká…“ znamená totéž, co pro skladníka zpráva typu: „…přijely vagóny…“. Naštěstí zatím všichni členové klubu úspěšně předstírají nadšení a zápal pro věc, takže i tuto neděli brali Draci povinnosti kolem navijáku jako samozřejmost!Vzhledem k událostem v sobotu (většina Draků byla postižena rodinnými oslavami…
Autor: Martina Šinclová
…a to za každou cenu! Zřejmě takto nějak uvažoval Petr, když osnoval svůj ďábelský plán na likvidaci duševní i fyzické pohody ostatních Draků. Víkend, ve kterém se měl realizovat jeho odsouzeníhodný záměr, přitom začal docela nevinně. Vzhledem ke zdánlivě optimistické předpovědi počasí mu nedalo příliš velkou práci přemluvit Lojzu, Pavla a Jirku, že je třeba první podzimní víkend strávit létáním. Protože Honza byl stále se svojí životní družkou (ano, máme na mysli Ivu, nikoliv naviják) na dovolené, byla volba celkem jasná: jedeme do hor! Avšak nikdo kromě Petra neměl předem tušení, že sobotní výjezd do Beskyd se změní v bohapusté poflakování v nejrůznějších hospodách pod beskydskými kopci, které navíc měnily samovolně svoji polohu, protože silný východní vítr posunoval vše, co mu stálo v cestě. Jediným kladem tohoto podařeného výletu tak byla…
Již v antických dobách letců Daidala, Ikara a dalších nadšenců bylo jasné, že něco tak neopakovatelného a potřebného, jako je dnešní PG klub Draci, prostě musí vzniknout. Byla to jen otázka času – přesně podle hesla: „Smrt jistá, hodina smrti nejistá…“. Skutečné základy klubu položil však až Otto Lilienthal, který těsně před svým slavným pokusem o přelet Atlantiku zatoužil podělit se o své letecké zkušenosti s nějakými spřízněnými dušemi a pátral po Dracích, se kterými by založil spolek. Když však v matrice zjistil, že nejstarší z Draků se narodí až za sto let, od svého záměru upustil a zklamaně se i se svým strojem vrhl do hlubin Atlantiku. Pouze ti největší historičtí ignoranti dnes tvrdí, že příčinou havárie byla mechanická závada – my víme své… II. Začátky…
Jeden ze straších příspěvků – původně určen pro web stránky klubu Draci… Bohužel v současné době je stroj, o kterém článek pojednává, nezpůsobilý k provozu. Ale na příští sezónu chystáme překvapení…! Tak se zatím alespoň trochu inspirujte: Hanácké mávání křídly Když jsme byli s bráchou o mnoho let mladší, než jsme teď (inteligentní čtenář jistě pochopil, že jsme stále pořád dost mladí, i když už né tolik, jako kdysi…), bavili jsme se představou, že prosadíme v horách systém hydraulického překlápění kopců. To bylo v době, kdy lyžařských vleků nebylo takové množství, jako dnes a nás už nebavilo šlapat se svěřenými caparty pořád nahoru a dolů do cvičného svahu. (Poznámka pro škodolibé: opravdu mám na mysli století dvacáté; Marii Terezii jsme ani jeden už nezažili…). A protože je hezké…
Organizační řád Draků ke stažení zde
Pondělí 6. 11. 2000 Budí mě Winstonův hlasitý hovor (jinak mluvit neumí) – a kupodivu zní na dvorku čeština! S kým to mluví? Vždyť Petr s Radkou ještě spí. Vycházím ven s nezbytnými skleničkami slivovice a seznamujeme se s česky hovořícím Němcem jménem Peter. Doma vysoko postavený manager jedné automobilové firmy, tady Winstonův vděčný dlouholetý hostující kamarád, který ve vypůjčených montérkách pomáhá na stavbě garáže. Winston pro nás zastavuje projíždějící auto s nákladem ryb a my nakupujeme tuňáka velkého jako sele! Na základě Winstonových rad připravujeme maso na večer. Je to úplný obřad a během této docela zajímavé práce dostáváme další spoustu rad ohledně jídla zde na ostrově: jak připravit pikantní omáčku mocho verde; jak si říci v banánové plantáži o zralý trs banánů (farmáři totiž nikdy nenechají banány dozrát a expedují je ještě nejedlé, protože zelené); jak…