Většina stromů má zelené listy. To není žádné tajemství, já vím! Co je ale mnohem zajímavější, listy mnoha opadavých stromů mají horní část listů barvy tmavě zelené a podstatně světleji zelené jsou spodní části jejich listů! To znamená, že pokud sledujeme koruny stromů, jeví se obvykle tmavě zelené, protože pozorujeme horní část jejich listů. Pokud však takové stromy rostou na svazích a podél takového svahu vystupuje vzhůru termický závan, projeví se to znatelným zesvětlením barvy korun stromů na svahu – to proto, že v důsledku termické turbulence se obrací listy stromů svojí světlejší spodní stranou vzhůru.

Znalost této skutečnosti může být pochopitelně velmi užitečná. Často se nám stane, že při přeletu (ale i bezprostředně po startu nebo během svahování) létáme zoufale nad svahem a hledáme místo, které by mohlo být zdrojem termické bubliny, jež by nás zvedla do kýžené výše.

Jistěže platí základní a všeobecně uznávaná pravidla pro vyhledávání zdrojů termiky: především je nezbytné sledovat směr větru, srovnávat jej s dispozicí (členěním) terénu, hodnotit nasvícení sluncem, porovnávat druh povrchu apod. Po selhání těchto tradičních metod přichází na řadu hledání „bílých stromů“. Takto lze označit právě projev termického stoupavého proudu, v jehož důsledku odstín zelené v zasažené lokalitě v kontrastu s tmavě zeleným okolím doslova zviditelní lokalitu, nad kterou lze termické stoupání hledat. Mnohdy je tento optický úkaz jedinou viditelnou známkou termiky v  jinak beznadějně „jalovém“ terénu. Vyplatí se proto zafixovat si tuto jednoduchou zkušenost a reagovat na ni automatickým zbystřením pozornosti, pokud ji při našem létání spatříme.

Na druhou stranu je třeba počítat i s tím, že hledání míst s „bílými stromy“ může být někdy naopak matoucí. Je to stejný problém, jako když si pilot jednou provždy zafixuje, že tam, kde krouží dravci, musí nutně být stoupavý proud. Zkušení piloti kluzáků dobře vědí, že občas si z nás taková káně vystřelí, aby ukázala, že nám k její dokonalosti tolik chybí! Aby podobně nedocházelo ke zbytečnému úprku nad místa domnělé termické aktivity, je dobré u výše popsané metody „bílých stromů“ dbát na následující zásady: 

1.  nad jehličnatým lesem je marné tyto vizuální projevy hledat, jehličí bude patrně naše přání, ukázat spodní světlou část, ignorovat.
2. některé stromy jsou přirozeně světlejší než ostatní, jež je obklopují, pak světle zelená oblast uprostřed tmavě zelené masy nemusí být projev termiky, ale prosté skutečnosti, že v dané oblasti roste skupina stromů jiného druhu. Abychom se vyvarovali chyby v tomto případě, je dobré vyhodnocovat vizuální proměny barvy stromů pod námi průběžně. Jak známo, termické projevy mají omezené trvání. Pokud světlejší barva přetrvává podezřele dlouho (resp. se vůbec neztrácí), je příčina jinde, než v projevech termiky. Samozřejmě nejlépe na tom budeme na „domácím“ terénu, který díky častému pozorování známe a víme, která místa jsou osázená stromy jiného druhu. Ale i domorodec by se měl nejprve naučit analyzovat „svůj“ terén v souvislosti s výše uvedenou metodou hledání termiky!
3. kromě termiky způsobuje obracení listů (a tedy zesvětlení barvy korun stromů) především vítr, i tato situace může být pro pilota užitečná – vědět, že v dané části svahu se právě nachází využitelné proudění, protože (jde-li o výraznější svah) je takový proud vzduchu nucen vystupovat vzhůru, čehož lze také využít pro udržení se na tomto svahu. Ale např. v rovinách už nám takový projev mnoho nepomůže, pokud ovšem nezpůsobí tento vítr odtržení nové termické bubliny na přirozených odtrhových hranách terénu. Ale to už jsme opět u tradičních metod vyhledávání míst možného výskytu zdroje termiky. Pro odlišení toho, zda zesvětlení korun pod námi způsobila termika nebo jen vítr je nejspolehlivější vyhodnotit rozsáhlost oblasti, na které tento jev pozorujeme. Čím menší je zasažené území, tím pravděpodobněji bude pachatelem termika.

Jako vždy je ovšem třeba zakončit i toto drobné obohacení škály pilotových triků konstatováním, že nejspolehlivější zárukou při hledání termiky je zkušenost. Hodiny a kilometry strávené ve vzduchu nelze nahradit žádnou teorií. Na druhou stranu ovšem lze vhodně použitou radou pomoci těm, kteří té zkušenosti teprve nabývají. A o to šlo v tomto příspěvku především.