Tak jsme se přeci posunuli ve vývoji společnosti kupředu! Od „mamulovských“ pracovních sobot za socialismu, které byly přijímány se všeobecnou nevolí, jsme se propracovali až k „dračím“ pracovním nedělím za kapitalismu, které jsou ovšem přijímány s nepředstíraným nadšením (a žádoucí projevy nadšení jsou namátkou přísně kontrolovány předsedou klubu!). Jak jinak totiž nazvat víkendový krásný a prosluněný den, na který byla vyhlášena navijáková pohotovost? Doba, kdy se Draci svolávali ke společnému létání jako ke koníčku je totiž nenávratně pryč! Nyní výzva předsedy: „… v neděli se vleká…“ znamená totéž, co pro skladníka zpráva typu: „…přijely vagóny…“. Naštěstí zatím všichni členové klubu úspěšně předstírají nadšení a zápal pro věc, takže i tuto neděli brali Draci povinnosti kolem navijáku jako samozřejmost!
Vzhledem k událostem v sobotu (většina Draků byla postižena rodinnými oslavami pod nejrůznějšími záminkami) lze charakterizovat celou neděli jako rozvláčnou až malátnou. Již brzy z rána sice uničovská část klubu pilně pracovala na revizi lana, ale ani tak časný začátek nedokázal rozhýbat sled událostí k nějakému výraznějšímu tempu. Během prvních dvou hodin se ještě vlekalo solidním tempem zhruba jeden vzlet za čtvrt hodiny, David dokonce vystrašil piloty umístěné na horních příčkách přeletové soutěže, protože bez problémů vytočil několik po sobě jdoucích šprajců, takže se ostatní mohli sázet, kterým směrem (a jak daleko) to David pustí. Ten však uposlechl volání rodu a pod záminkou, že mu bude během několika málo příštích minut přivezen oběd, se vrátil zpět. Dlužno dodat, že toto rozhodnutí nebylo zrovna uvážené, protože místo oběda mu byla přivezena dcera, kterou po zbytek letového dne musel přebalovat… Pak ještě stihl Petr předvést kompletní sestavu předepsanou pro B licenci (s vybráním spirály v mínus jedenácti metrech) a začaly problémy s lanem. Jako kdyby ten ocelový had tušil, že se jej chystáme brzy zbavit a nahradit novým: po více než dvě hodiny lano trucovalo a praskalo a uzlovalo se a předvádělo kejkle, až muselo dojít k radikálním řezům. Ještě, že bude nové, protože tohoto starého už po ozdravných probírkách zbývá právě tolik, že by se dalo vlekat u Půčků v obýváku a ještě by na každé straně zůstal metr a půl od zdi… Tyto zádrhele byly obzvláště nemilé vzhledem k tomu, že se na naše vlekání přijeli podívat padáčkáři až z ValMezu – vida, jak se pověst o novém navijáku rychle šíří! Naštěstí se ale podařilo problémy překonat a nakonec si to vyzkoušeli i příchozí. Doufejme, že nás moc nepomluví…
Termické podmínky toho dne byly velmi nevýrazné (tedy alespoň v té části odpoledne, kdy už se zase vlekalo) a tím spíše stojí za povšimnutí statečný boj Petra, který v nulkách a půlmetrech dokázal doklouzat po téměř hodinovém snažení až za Úsov k Dubicku. Zopakoval tak v podstatě čtrnáct dnů starý záfuk Jirky a připsal si na své soukromé konto nejméně deset kilometrů. Jirka nenechal nic náhodě a když viděl vzdalující se Esprit svého nejvážnějšího konkurenta v boji o prvenství v přeletové soutěži, povalil všechny překážející piloty připravující se na vzlet a šel do toho s takovou vehemencí, že byl chvílemi rychlejší, než lano! I tak však nebyl úspěšný a po chvilce vyhnil. Dole se pak vymlouval, že musel přistát, aby se ze země podíval, kam až mezitím Petr odlétl (shora neměl ten správný přehled). Vybral si to ale ideálně, protože hned po přistání měl znovu připravené lano. A vzhledem k tomu, že ostatní přítomní se stále ještě nestihli zvednout ze země po jeho předchozím raketovém startu, mohl udělat druhý pokus o stíhací jízdu. Tentokrát se dokázal rozhlédnout lépe po okolních projevech termiky a stejným způsobem, jako před tím Petr, se pomalu a urputně sunul stejným směrem za usilovného vytáčení sebenepatrnějších bublinek. Až k němu to nedotáhl, ale i jeho šest kilometrů na Barboru k Úsovu je v daných podmínkách možno zařadit k hezkým zážitkům.
Zatím se vlekalo dál bez dalších výraznějších výkonů (termika definitivně přestala termit) a konec všemu navijákovému snažení dal přehřátý motor. Ale protože v průběhu dne chodily zprávy o beznadějně přeplněném startovišti na Ondřejníku a nulové termické aktivitě tamtéž, můžeme i tentokrát prohlásit vlekací neděli za vydařenou s poznámkou: příště zas!

Jirka
10.9.2000