Pro začínající piloty je nejen samotné létání, ale i objevování nových, dosud nepoznaných terénů, dobrodružstvím se vším všudy….
A tak jsme společně s Martinem Všetulou vyrazili v sobotu 15. 8. 2009 za jedním z nich na Slovensko – kopec INOVEC nedaleko Trenčína byl řádnou výzvou už jen po pečlivém nastudování dostupných písemných a obrazových materiálů…
A abych tyto materiály nemusel zdlouhavě popisovat, můžete v klidu nakouknout na přiložený odkaz :
www.paraglidingtn.sk/dwn/tereny/Inovec.pdf
V sobotu ráno jsme ve Starém Městě naskládali do Martinova přibližovadla vše potřebné – tedy nejen naši výbavu a výstroj, ale i rodinný a ženský doprovod (nezbytný pro odvozy z přistávačky) a vyrazili jsme na východ….
Pěší túra na vrchol kopce nás nelákala, rozhodli jsme se využít popisované trasy autem – jenže před vrcholem nás zastavila dopravní značka „Zákaz vjezdu“. Poslušně jsme vozidlo odstavili, sbalili vše potřebné na záda a vydali se na pěší pochod – v tu chvíli jsme netušili co nás vlastně čeká….Pěkná asfaltová silnice se v ladných křivkách vlnila po vrstevnicích, ale všemi možnými směry jen ne nahoru…Po cca 2,5 km pochodu nás předjelo auto narvané padáky a místními borci, které po pár metrech zastavilo u lesní pěšiny odbočující z asfaltky. Po krátké debatě, kdy nám piloti znalí místních poměrů vysvětlovali, že můžeme nahoru autem, protože na startovačce se platí poplatek a tudíž patříme mezi „uživatele pozemků“, jsme se za ně zařadili a husím pochodem jsme  pokračovali směr startovačka –  i tak jsme urazili ještě další necelé dva kilometry pěšky….
Ale stálo to za to – v podstatě téměř jako vždy, když se po shození báglu ze zad rozhlédnete z vrcholu kopce kolem sebe na tu okolní nádheru a scenerii – a Inovec má v tomto směru opravdu co nabídnout….
Při okukování terénu jsme se snažili bedlivě naslouchat rozhovorům místních pilotů a tak se dozvědět co nejvíce informací potřebných pro samotný start, let i přistání…. Kluci skoupí na slovo nebyli a rádi nám popsali vše potřebné – a co jsme se nedozvěděli z ústního podání, to jsme vysledovali pozorováním již odstartovaných pilotů…
Přesto všechno – byli jsme na novém neznámém terénu a kolena se nám oprávněně klepala nervozitou. Samotná startovačka je prostorově určena pouze pro jeden padák a po pár krocích následuje strmý svah – takže nevydařený start na „berana“ je značným problémem… Naštěstí pro nás starty jsme zvládli, ale další průběh létání svědčil o našich začátečnických mini zkušenostech…A jako obvykle budu psát jen za sebe, nepřísluší mi nikterak hodnotit výkony kamaráda (kamarádů)…
První start přišel na řadu po 14. hodině, termika již pracovala a tak jsem jí vyrazil vstříc…Nad startovačkou se mi podařilo párkrát vyšroubovat několika 360° obraty slušnou výšku a cca půl hodiny jsem si v klidu užíval nádherných výhledů do okolí. Pak jsem nepříliš vydařeným manévrem o výšku přišel a z nutnosti jsme otočil směrem na přistávačku.
Jenže jak se dočtete v přiloženém odkazu – na přistávačku je to hezky daleko a tak jsem společně s dalšími piloty vyhledal jednu z mýtin (je jich tam opravdu dost a dost) a přistál cca 800 metrů od oficiální přistávačky…
Náladu z bezva letu mi to nijak nepokazilo, byla to opravdu paráda a tak jsem v klidu hupnul do auta s tím, že pro dnešek končíme… Jenže přítel Martin měl jiný názor – dáme to ještě jednou. Moc přemlouvat mě nemusel a tak jsme vyrazili podruhé… Jenže to už bylo cca 18 hodin, sice krásný podvečerní čas, ale měl jsem neblahé tušení, že to nebude „to pravé ořechové“. Po startu jsem vyrazil s důvěrou za Martinem a věřil, že objevíme nějaký stoupák a dáme to až na přistávačku… No a skutečnost? Martin mírně vystoupal, já jsem se ho nedokázal udržet, vmžiku jsem ztratil výšku a zahájil kličkovanou mezi místními slušně vzrostlými stromy…. S listnatými buky a duby jsem to ještě vyhrál prudkým obratem doleva, ale opět ztráta výšky a přede mnou už se objevila jen hradba cca 12 metrových smrků… Jak jsem padák pověsil na tři z nich dodnes neumím vysvětlit, ale najednou jsem jen seděl v sedačce, padák nade mnou – a všude klid a mír….
Pak se nade mnou objevil starostlivý Martin s dotazem, jak na tom jsem a když zjistil, že jsem v pořádku, letěl na přistávačku sehnat auto a vrátit se pro mě…
Díky radám zkušených instruktorů jsem poprvé použil i svou výbavu – na řadu přišlo lano (spuštění přilby a sedačky na zem) a skládací pilka (bohužel jsem zkrátil tři vrcholky smrků včetně mnoha větví tak, abych bez problémů dostal padák dolů na zem)…Prostě po cca 90 minutách byl padák v báglu, já v autě a to vyrazilo zpět do Starého Města…
Po příjezdu jsme s Martinem dávali padák dohromady, důkladnou prohlídkou vrchlíku jsme naštěstí nezjistili žádné poškození, ale šňůry nám daly řádně zabrat…
A pak už jen orosené půlnoční pivo v místním baru, pokec o prožitých zážitcích a loučení s tím, že to určitě příště vyjde lépe….
A „příště “ na sebe nedalo dlouho čekat – stránky www.paragliding-skola.cz nám nabídly další nový terén, tentokrát v Polsku (Szkrzyczne). Zlákat se dali opět Martin Všetula a do auta jsme na poslední chvíli přibrali i Standu Bernkopfa…
Po příjezdu jsme si od Jirky Valenty nechali ukázat a popsat přistávačku a místní poměry a poté jsme lanovkou absolvovali výjezd na vrchol… Kopec i s přístupem lanovkou dost připomíná náš starý známý Javorový, ale opravdu jen připomíná…
Po prohlídce startovačky, kde jsme se měli možnost potkat i s dalšími našimi piloty (s Filipem jsme se střetli už na přistávačce – a Filip Vám o svém přeletu napsal svůj článek) a hlavně i s Jirkou Valentou, jsme moc neváhali, ustrojili se a šli na věc… Já jsem se dokázal odlepit až na potřetí (v hlavě mi stále běžely smrky z INOVCE), ale ve vzduchu jsem na nějaké bývalé problémy rychle zapomněl a vychutnával si plně jen to, proč se vlastně paraglidingu všichni věnujeme – pocity nabyté volnosti a svobody v nekonečném vzdušném prostoru jsou po každém startu neopakovatelné…
Ale musel jsem rychle vystřízlivět, s termikou si stále moc nerozumím, na smrky pode mnou už se mi nechtělo a tak jsem po chvilce kroužení rychle nabral směr přistávačka… Prostě parádní sletík – žádné rekordy v době pobytu ve vzduchu jsem nelámal, ale pocity naplněný mozek a i srdce za to stojí… Protože jsme měli dobrý čas – vše jsem zopakoval ještě jednou, podruhé jsem byl ve vzduchu o chvíli déle, ale to vůbec nebylo podstatné – prostě máme za sebou další nový terén, další zkušenosti a hlavně další létání a také pobyt na čerstvém vzduchu s bezva přáteli – kolik lidí sedících jen v hospodě u piva nebo doma u TV to může o sobě povědět?
Po Polsku přišla menší pauza z mé strany vyplněná odjezdem na jižní Moravu za odpočinkem na kolech (ale s padákem v kufru auta). Poblíž Novomlýnských nádrží jsem zkoušel podle popisu na netu objevit v rovinaté krajině „něco“, kde bych v klidu rozbalil padák…
A tak lyžařská sjezdovka Němčičky není podle mého názoru to pravé ořechové, převýšení minimální, start do průseku mezi dvě řady vzrostlých stromů, přistání k potoku nebo na silnici, okolo samé dráty… Padák zůstal v kufru auta…
Zato kopec nad obcí Pavlov s tyčícím se Dívčím hradem by stál za to – jenže hned na přístupové cestě je tabule s nápisem mimo jiné „Létání na padácích zakázáno…!“ Takže hezká procházka se stejně hezkými výhledy, ale padák opět ležel v kufru auta….
Poslední z titulů na netu zněl Pouzdřanská step…. Opravdu kousek za obcí Popovice nedaleko Pouzdřan se z rovinaté krajiny „tyčí“ k nebi kulatý vrchol ne nepodobný Straníku, jen převýšení je cca 100 metrů…. Na přístupovém chodníku je sice cedule Chráněné krajinné území, ale o zákazu létání ani písmenko – a padák šup na záda a jdu to zkusit….
Snad jsem ve stepi nepošlapal moc místní fauny a flóry, snažil jsem se o to jak nejvíce to šlo, a dvěma příjemnými sletíky jsem si spravil chuť a náladu a vyřešil „letový absťák“…. (podle přítele Všetuly prý se brzy objevím na Nově). Při zpáteční cestě v úterý 25. 8. jsem to vzal „zkratkou“ přes Lopeník, ale silný vítr mi dovolil jen vyvětrat padák, s nímž jsem v květáku sestoupil z jednoho ze svahů Lopeníku dolů a mastil domů- prostě není každý den posvícení….

Doufám, že o víkendu, snad alespoň v neděli, vyjde počasí na jeden letový den – a ať je to kdekoliv, rád tam zajedu a tímto si Vás všechny dovolím vyzvat k hojné účasti na našem dalším setkání pod padáky…..

Těším se na Vás i na létání.

Květ