Ahoj přátelé piloti,

možná se vám samotný název článku zdá dost podivný – ale pokusím se vám vše vysvětlit v jistých souvislostech…..

Jak si jistě vzpomínáte, patřím ke skupince čerstvých absolventů kurzu paraglidingu, kterým doposud nestačil zaschnout inkoust na jejich novotou zářících pilotních průkazech…
A tak přestože se již s maximální snahou snažíme létat samostatně, hlava je doposud plná různých důležitých pouček, rad a vzpomínek načerpaných  v průběhu kurzu…
Mezi tyto vzpomínky  patří  třeba dále popsaný průběh jednoho letového kurzovního dne na Ondřejníku: ranní sraz v Olomouci v 06.00 hodin, odjezd směr Ondřejník, výšlap nahoru na startovačku (naštěstí výstroj nám nahoru vyvezlo auto), první starty kolem 08.30-09.00 hod, pak opětovný výšlap nahoru na startovačku – a teď to přijde (konečně souvislost s dnešním nadpisem): kolem 11.00 – 12.00 hod. začíná při krásném počasí působit termika a ta bohužel není doposud k použití pro lety ‚kurzíků’….
A tak přichází několikahodinové čekání na startovačce vyplněné sledováním zkušenějších pilotů, kteří si již na rozdíl od nás termiku přímo užívají….K večeru ale opět přichází náš čas, termika ustupuje a my „kurzíci“ nastupujeme a snášíme se dolů plnit další úkoly v rámci výcviku nutné pro zdárné ukončení kurzu a získání pilotních průkazů…
Tolik úvodem, možná se vám zdá zbytečně rozvláčný – ale další souvislosti už přicházejí na řadu…. V sobotu 8. 8. 2009 jsme se po páteční výzvě na www.paragliding-skola.cz dokázali domluvit a společně opět vyrazit na Javorový (troufám si tvrdit, že za čas mu budeme říkat „Valentový“ nebo tak nějak podobně)…
Opět se sešla skvělá parta bývalých „kurzíků“ a dnes tzv. „čerstvých pilotů“, jména nejsou vůbec důležitá, za zmínku jistě stojí, že jsme ale byli pod trvalým a pro nás všechny uklidňujícím dohledem bezva profíka Jirky Valenty….Díky jistým radám jsme se na společné starty připravovali po 11.00 hodině (tady je již patrný první rozdíl proti kurzu), Jirka měl svých starostí s tandemy až nad hlavu, ale po očku neustále sledoval naše přípravy a pak i první starty směrem k obloze….A snad nemusel být našimi výkony nijak zklamaný- snažili jsme v daných podmínkách makat, jak to šlo….
V daných podmínkách – to je dost dobrý výraz pro podmínky na startu kolem 11.00 hod. – sice krásně jasno, sluníčko do nás naplno pere – ale větřík nic moc…Přesto se ocitáme nahoře a pokoušíme se o nějaká setkání i s termikou – nyní již můžeme a tak kroužíme, hledáme v prostoru, varia pípají a bučí, ale žádná sláva, nevypadá to s námi nijak zvláštně….Píšu „s námi“, ale především se mnou – po mé chybné orientaci a špatně provedeném pokusu o svahování se ocitám nad údolím, kde mě dostal do práce větrný rotor a já místo hledání termiky musím hledat kam složím své kosti a padák někde dole na zemi…Pohled dolů v daném okamžiku nevěstil nic dobrého – krásné vysoké smrky tyčící se k obloze mi své špičky nabízely k zavěšení vrchlíku…Naštěstí jsem měl ještě dost výšky na poslední pokus o obrat – oči pátrají po tmavě zelených vrcholcích smrků a z ničeho nic objevuji lesní průsek kousek pod sebou…Podaří se mi posledním manévrem trefit správný směr a pak již jen odhaduji délku průseku a délku mého letu – vyjde mi přistání na zem nebo skončím na stromech? Napínat vás nebudu – měl jsem více štěstí než umu a rozumu, přistál jsem těsně na konci průseku pár metrů od tyčící se smrkové stěny plné dvacetimetrových velikánů zklamaných z toho, že jsem je nepoctil svou návštěvou….Padákový kluzák se hezky rozložil na čerstvě vysázené mladé stromečky vysoké cca 1 metr, šňůry jsem nějakou dobu vymotával z maliní – ale po chvíli jsem do vysílačky mohl podat na startovačku uklidňující zprávu: „Jsem celý, balím padák a za chvíli vyrážím hledat sjezdovku….“Podařilo se, po černé a doslova nejčernější lyžařské sjezdovce jsem se s báglem na zádech vydral zpět tam, kam správně piloti patří – tedy na startovačku a šťastný jako blecha jsem se po krátkém odpočinku připravoval vydat se znovu nahoru….Nějaké přistání do lesa nás přece nedokáže rozhodit….
A jsem moc rád, že jsem nezaváhal – další start už byl do prostředí, které jsme nikdo z nás v dosavadním našem létání neměli možnost poznat – termika se vším všudy (tedy z našeho začátečnického pohledu určitě)…V těchto chvílích si troufám tvrdit, že by se ve vzduchu udrželo i pořádné ocelové kladivo vyhozené do patřičné výšky v patřičném směru- prostě nás to neslo téměř úplně všude….
A až teď se tedy dostávám k objasnění toho záhadného nadpisu o zakázaném ovoci, které nejvíce chutná – termika, kterou jsme z bezpečnostních důvodů nemohli poznat v kurzu se nám v plné kráse ukázala nad Javorovým a chutnala opravdu skvěle….
Nelze se proto divit, že i my začínající piloti jsme se ve vzduchu pohybovali téměř dvě hodiny a rekordním výkonem Martina Všetuly byl oficiálně variem zaznamenaný let cca 4,5 hodiny….Na nás dobrý, ne? Prostě jsme dokázali zúročit vše, co se v daný okamžik sešlo hezky najednou dohromady – nasbírané poznatky z nedávno ukončeného kurzu a perfektní přírodní podmínky, které se snad vyskytnou pouze párkrát do roka….Je to prima pocit být zrovna u toho – tedy ve správný okamžik na správném místě…. A tak popisovat další starty a lety je úplně zbytečné – sobotní zážitky jsme museli strávit a vychutnat především ve svých hlavách, hezky za čerstva je prodiskutovat s kamarády piloty – a domů se nám vůbec nechtělo….I proto, že mezi krásnými zážitky se mihnul i stín – stín z nepříjemného úrazu jednoho z nás vzniklého problematickým přistávacím manévrem – kamarád skončil v třinecké nemocnici s úrazem pravého ramene a zápěstí. Doufám, že i za vás všechny mu mohu popřát rychlé uzdravení a brzký návrat zpět mezi nás – myšleno obrazně ‚k nebesům’….
A po perfektní sobotě jsme se my nenasytní vydali na Javorový i v neděli. Podmínky byli slabší než v sobotu, ale to hlavní proč jsme na Javorovém byli, jsme si opět dokázali naplnit – létali jsme….
A kdo létání nezažil na vlastní kůži – těžko naše počínání pochopí – ale my to přece nikomu vysvětlovat a objasňovat nechceme a nemusíme- na to musí každý přijít sám….
A vše začíná už vyplněním přihlášky do nejlepšího kurzu na světě: samozřejmě do X-pert Olomouc.
(Místopřísežně prohlašuji, že nejsem touto firmou placen za reklamu a nábor do kurzů).

Zdraví vás a na další létací setkání se těší

Květ